Seberozvojová práce s tarotem
Prostřednictvím tarotových karet je možné nahlédnout do souvislostí naší současné životní situace, nakouknout pod pokličku osobních témat a překážek našeho posunu vpřed. Je možné se zorientovat v jednotlivých možnostech volby a jejich výzvách, spatřit naše zraněné části, staré programy a témata ke zpracování. Tarotové karty mají jedinečnou schopnost obsáhnout to, co je potřeba, jelikož jejich tradice je velmi stará a jsou geniálně zpracovány tak, že odpovídají svými příběhy etapám, které člověk může prožít během svého života, různým vývojovým cyklům, rovinám zralosti apod. Jsou mapou našeho života, zranění i cest k jejich léčení. Mohou pomoci spatřit v našich vztazích to, co se tam skutečně děje, na čem se dá pracovat.
Tarot nepoužívám jako věšteckou pomůcku, která pomůže spatřit budoucnost a vyřešit rozhodování tím, že ukáže na tu jedinou správnou variantu. Přesto, že jeho schopnost zrcadlit to, co se právě odehrává, je až „magická“. Vnímám jej jako pomůcku seberozvoje, rámec pro synchronicitu, která se může projevit v symbolech a obrazech, jež je možné společně s klientem rozklíčovat a použít jako zdroj – pro nový náhled, realističtější pohled na věc, zvážení všech pro a proti a hlavně k uvědomění si toho, co nám přítomnost událostmi a situacemi ukazuje.
Délka setkání: 60-90min
Příběh z praxe:
Dívka, cizinka, 30 let, měla zájem se podívat na svůj vztah s mnohaletým partnerem. Všimla si, že ji partner neustále něčím irituje, má pocit, je nudný a všudypřítomný a navíc byla přesvědčená, že musí mít i jinou ženu. Její energie byla odhodlaná, naštvaná. Typicky mi položila otázku, jestli jí to potvrdím a jestli se teda s ním má rozejít, což jsem jí neslíbila. Zato jsme nahlédli do souvislostí. Ukázalo se, že partner to měl „srovnané“. Tedy pro něj ona byla tou vyvolenou, žádné pochyby zde nebyly. Nabízel stabilitu, pevné zázemí, dobré srdce. Když se však podívala na svou část příběhu, obrazy jasně ukazovaly na její touhu po svobodě, získání nových pohledů na život, seberealizaci, cestování apod. Prozkoumaly jsme její program, že partnerství rovná se potlačení, omezení, který viděla v manželství bez lásky, v němž žila mnoho let její matka (otec nakonec našel milenku). Největší výzvou pro ni bylo se podívat na možnost svobody ve vztahu, možnost být sama sebou, žít své sny, a přitom být s člověkem, kterého miluje a který miluje ji. Když si tuto variantu připustila, dala prostor smutku a uvědomila si, že partnerovi křivdila, ale že zároveň bude muset najít odvahu se postavit v tomto vztahu „na vlastní nohy“ a ujasnit si, jak pro ni svoboda vypadá. A najít spolu s partnerem cestu k tomu, aby oba byli šťastní, protože si uvědomila, že s tímto mužem by to mohlo být možné.
